První část MČR a zároveň 9. a 10. závod Slavic Cupu.

Od závodů v Novém Městě jsem nečekal žádný zázrak, ale těšil jsem se. V úterý 31. ledna jsme sjeli z Lavazè, v sobotu nás čekal sprint volně a v neděli patnáctka klasicky. Počasí bylo stabilní, teplota hluboko pod nulou a to věstilo rovnocenné podmínky po celou dobu závodu. Do sobotního sprintu jsem nastupoval s několika cíli a to se ukázalo jako chyba. Chtěl jsem vyhrát kvalifikaci, vyhrát i finále a zároveň vyhrát o hodně. Kvalifikaci jsem těsně vyhrál, ale vyhrát finále o hodně bylo nad moje síly. To jsem si bohužel neuvědomil před startem, ale až když jsem na trati krutě vytuh a přenechal titul Dušanovi. Sám jsem pak měl ještě co dělat, abych vůbec uhájil druhé místo před polským sprinterem. Ze závodu jsem měl smíšené pocity. Sice jsem nejel nijak špatně, ale myslím, že před přípravou jsem jezdil rychleji. Nakolik to bylo teď způsobeno aklimatizací, to ukážou další sprinty. Z loňska mám vyzkoušeno, že po sjezdu z výšky jsem celkem ready pátý den, do té doby ne. Tenhle víkend mi mou zkušenost jen potvrdil.

Na nedělní závod jsem šel do rizika a vybral si lyže, na kterých jsem ještě ani pořádně nejel. Při testu se mi ale zdálo, že jsou nejlepší a chtěl jsem na nich závodit. Trošku jsem z toho byl nervózní, ale jen do té doby, než jsem si lyže šel vyzkoušet před závodem. Odraz i skluz byly perfektní a tak jsem se uklidnil, že jsem se soustředil už jen na svůj výkon. Závodili jsme na nových tratích, které jsou profilem středně těžké, na klasiku krásně lyžařské, ale myslím, že i trochu zrádné. Závod jsem rozjel trochu opatrně, přecijen jsem letos jel jen jednu patnáctku a dvě desítky, takže se svou distanční výkonností jsem si nebyl jistý. Zezadu mě dravě dojížděli tři nejlepší borci - Jirka Magál, Martin Jakš a Lukáš Bauer, s klukama před sebou jsem jel první pětikilometrový okruh přibližně nastejno. Podařilo se mi dobře držet tempo a příliš nezpomalit, takže jsem postupně dojížděl závodníky před sebou a z dravců vzadu mě v posledním sjezdu stihl dojet jen Jakšík, startující minutu za mnou. Magi zřejmě rupnul a tak jsem ho o pár vteřin porazil a vybojoval třetí místo. Měl jsem velkou radost a těšil jsem se na svěťák. Jenže asi jsem nebyl dost rychlej na to, abych se nominoval do štafety. Nezbývá mi teď nic jiného, než se soustředit na páteční sprint SP v Polsku. Bude to asi perný prodloužený víkend: pátek sprint v Jakuszycích, sobota Nordix v Deštném v O.h. a v neděli výjezd (i se sjezdem) opět v Jakuszycích.